docílit
[dociːlɪt]
(3. j., 3. mn. docílí, rozk. docil, čin. docílil, trp. docílen, podst. jm. docílení)
sloveso dokonavé
(kdo docílí čeho {čím; jak}; co {čím; jak}), (kdo docílí, aby… {čím; jak}; že… {čím; jak})
dosáhnout nějakého záměru, cíle:
docílit shody / úspor
docílit změnu / nápravu
Hebkosti prádla lze docílit pomocí aviváže.
Zvýšenou kontrolou chceme docílit, aby nedocházelo k černým nájmům.
Podařilo se nám docílit, že veškeré opravy budou hotové do konce roku.
podst. jm. nové manažerské techniky napomáhající k docílení vyšší efektivity
nedokonavé → docilovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dociːlɪt]
(3. j., 3. mn. docílí, rozk. docil, čin. docílil, trp. docílen, podst. jm. docílení)
sloveso dokonavé
(kdo docílí čeho {čím; jak}; co {čím; jak}), (kdo docílí, aby… {čím; jak}; že… {čím; jak})
dosáhnout nějakého záměru, cíle:
docílit shody / úspor
docílit změnu / nápravu
Hebkosti prádla lze docílit pomocí aviváže.
Zvýšenou kontrolou chceme docílit, aby nedocházelo k černým nájmům.
Podařilo se nám docílit, že veškeré opravy budou hotové do konce roku.
podst. jm. nové manažerské techniky napomáhající k docílení vyšší efektivity
nedokonavé → docilovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)